Moje léčení.
Boris Tichanovský
Na Zadov jezdí dělat ozdravné semináře báječný ruský léčitel, Boris Tichanovský. Měla jsem štěstí, že po mém příjezdu z nemocnice tam zrovna byl. Manžel mě tam dovezl. Nebyla jsem objednána a měla jsem trochu strach. Seděli jsme v salonku a z vedlejších dveří se ozýval krásný uklidňující hlas. Po chvíli se otevřely dveře a objevil se menší štíhlý vousatý pán s krásným úsměvem. Přišel ke mě, vzal mě za ruce a ptá se: " Nu, štó tibě děvočka maja?"
Jeho vyšetření bylo jednoduché. Na žíněnce nade mnou pomalu jezdil rukama a tiše hovořil. Zdě eto dóbro, zdě nědóbro. Nevěděl nic o mém marodění, ale vše poznal. Poznal i to, že jsem příliž pečovala o cizí zdraví a zapoměla jsem se chránit. Posbírala jsem od lidí různé zlé energie, které pak oslabily moje tělo.
U mojí hlavy se zastavil a tvářil se velmi vážně. Dělal pohyby vytahující něco ven. Cítila jsem v hlavě brnění a píchání. Ulevilo se mi. Z bedny na zemi pak vyndal tři lahvičky a stříbrný balíček. "To buděš takto dělat a tak užívat celij god. Nězabudni, eto nužno!" Pohladil mě, popřál zdraví a odešel. A cena? Ošetření zdarma, kapičky jako dar, jen za stříbrnou energetickou přikrývku jsem platila 200 Kč. Pravda, těch kapiček jsem pak vybrala ještě mnoho a ty už jsem si kupovala. Poctivě jsem dělala vše jak řekl. Dvě hodiny ráno a dvě večer zabalená v přikrývce potřené kapičkama. Celý den po čtvrt hodinách střídavě užívala další kapky.
Bylo to časově náročné. Můj stav se rychle vylepšil a já jsem nastoupila do práce. Nestíhala jsem vše dodržovat, přidala se únava, stres a vyčerpání a můj stav se začal rychle zhoršovat. Co s tím? Přece nemohu marodit celý rok? Vždyť ztratím práci a nebudu mít ani na ty kapičky. Každý měsíc na ně potřebuju dvanáct set!
Kontrola u lékaře
V krvi opět zlatý stafilokok. Návrh - hospitalizace, antibiotika v kapačkách. Proč? To mám několikrát do roka být na kapačkách a ničit si oslabená játra antibiotiky? A kde je účinek? Zavrhla jsem. Ale něco dělat musím. Přestávám mít citlivou pravou polovinu hlavy. Sáhnu za ucho, před ucho, na spánek, a ono nic. Dozvím se o další naději.
Alex Orbitto
Dozvídám se, že dokáže bez řezání vyndat co v těle nemá být a prakticky ihned vyléčit. Filipínský léčitel, pan Alex Orbitto je u nás v Čechách dvakrát do roka a je možné se k němu objednat. Jedeme tam! V hotelu kde ordinuje pan Orbitto je plno. Všude jsou zástupy různě postižených lidí a dětí. Jsou tu lidé s neskutečně velkými nádory, slepci, mentálně postižení a různě pokroucení jedinci. Připadám si tu jako provinilec. Co tu chceš se svým stafilokokem? Na co já si stěžuju? Je mi hanba. Už nikdy nebudu fňukat. Zaplatím poplatek 85 Euro a pokorně čekám čtyři hodiny než přijdu na řadu. Ujala se mě milá paní překladatelka. Zeptala se co mě trápí a napsala pár slov Anglicky na lísteček. S tím odcházím za plentu. U lehátka sedí malý snědý usměvavý človíček. Přečte lístek a pustí se do mě. cítím jeho teplé ruce jak mačkají kolem mého ucha. Najednou mám pocit že mi vylézá něco chladného z hlavy za uchem. Je to slizké a klouže mi to po hlavě do misky pod uchem. Nevidím to, hned to odnesou. Na místečko mi pak přilepí namočený papírek, pan Orbitto ukáže palec nahoru a vesele se usměje. Hotovo, odcházím. Jsem jako ve snu. Venku se chvíli procházíme, abych "přišla k sobě". Větřík mi porává s vlasy a já si uvědomuji že to cítím. Bože, já cítím svoji hlavu! Díky...
Je mi dva měsíce blaze, ale pak opět přichází atak stafilokoka. Je neodbytný. Uvažuju o operaci abych se zbavila ložiska zánětů. Do Klatov se mi nechce. Dovím se o vynikajícím lékaři a chirurgovi ORL v Plzni, panu přednostovi Slípkovi. Jedu tam.
Pan přednosta ORL Plzeň - doktor Jaroslav Slípka
V čekárně nabito, vzduch k nedýchání. Kolem to smrká, chrchlá. To je to pravé na moji nicotnou imunitu, myslím si a neraději bych odešla. Vydržím a stojí to za to. S tak zodpovědným přístupem k mému zdraví jako u pana doktora Slípky jsem se u lékaře ještě nesetkala. Probere se mnou všechno co jsem postupně s uchem zažila a pocítila. Následuje hospitalizace. Nezbytné kapačky s antibiotiky a pak klid a jaterní dieta. Mezi tím různá vyšetření ucha, krve a mozku. Pak s panem doktorem dohodneme termín operace a jdu domů. Tentokrát docela v pohodě. Operace se konala zhruba za dva měsíce. Pan doktor Slípka mi podrobně vylíčil co se všechno bude dělat a co mě čeká. Na operaci jsem šla s klidem a důvěrou. Ucho mi vyčistili, zničené kůstky nahradili keramickými a dokonce mi udělali nový bubínek. Péče sestřiček byla vzorná, prostředí nemocnice pěkné, jídlo dobré. Rychle jsem se hojila a spokojená jsem šla po dvou týdnech domů. Byla jsem přesvědčená že tím moje trápení skončilo. Ale bylo jinak...
Potvora stafilokok se po operaci objevil znovu. Ucho hned v zánětu. Začala jsem užívat Betaglukany, lichořeřišnici, koloidní stříbro a vše co jsem měla vyzkoušené. Tyto preparáty mi pomáhaly zahnat na chvíli potíže a umožňovali mi po celou dobu chodit do práce. Jenže všechno stojí hromadu peněz. Pravidelné nákupy přírodních produktů pro podporu imunity a proti stafilokoku mě každý měsíc přišly na částku 3 - 4 tisíce korun. Naše rodina byla finančně na dně. Pocity které jsem měla byly stále horší. Permanentně zalehlé ucho, tlak a hučení v hlavě, pískání a výtoky z ucha, celková únava a slabost a stále trvající potíže s rovnováhou. Vše jsem se snažila překonat tak, abych vydržela v práci. Jsme s manželem zaměstnáni ve škole jako školník a uklízečka. Je to velmi málo placené zaměstnání a při nemoci už to není ani k uživení. Nevěděla jsem co dál. Pan doktor Slípka mi řekl že další operace nepřichází v úvahu dokud bude zjištěn stafilokok. Byla jsem v koncích, nevěděla jsem jak dál.Střídala jsem
Před vánoci roku 2006 jsem to už vzdala. Bylo mi tak strašně zle, že jsem se smířila se svým odchodem z tohoto světa. Rezignovaně jsem po tají třesoucí se na kolenou dělala vánoční úklid. Tak mě našla moje dcera. Chudinka moje. Druhý den přiběhla a přinesla mi časpopis Meduňku. "Mami, dej si ten obrázek na to Tvoje ucho, mě to pomáhá". Tak jsem se dostala k JL technologii, která mi zachránila život. Byl to Dar z Nebes na poslední chvíli.